"Jak si zapamatovat více
důležitých informací než dříve"
"Čím zábavněji (podle metod info-tainmentu)
je vyučování postaveno,
tím více se stírá hranice mezi ZNÁT (ve smyslu vědomostí) a UMĚT,
tedy schopností, konkrétně něco dělat, respektive dělat lépe.
Vidíme zde zdařilou syntézu knižního vědění (teorie),
tedy toho, co předávají naše ústa a modelů (vzorů),
které můžeme napodobovat."
Jestliže se "student" například při hře s míčky
(a to) bezděky naučí, které se k sobě hodí a které ne,
a jestliže je mu později tatáž informace prezentována
v knize, není tu pražádný konflikt mezi slovy a realitou.
Tak se člověk učí nejrychleji, nejsnáze a nejúčinněji.
Zkuste hádat a zakreslit křivku:
Jak by mohla vypadat křivka přijímání vědomostí?
Když uvážíte, že se tyto nové cesty právě nyní rozvíjí,
poněvadž vědění lidstva dosahuje nového stupně
komplexnosti, a když uvážíte,
že virtuální cesta vede právě k lepší stravitelnosti
komplexních souvislostí, musíte uznat,
že je to skvělá věc, nemyslíte?
Tor Norretranders líčí ve své fascinující knize
"Spiire die Welt"
(Pociťuj svět), k jakým výsledkům vedla měření:
píše o číslech přímo gigantických,
která jsem sestavil do přehledu,
který zachovává relaci mezi nimi.
Ovšem že se jedná o průměrné hodnoty.
Vnímání cestou rozdílných
smyslových orgánů vede k rozdílným hodnotám:
Smyslový orgán bity/sek.
Oko 10 000 000
Ucho 100 000
Kůže 1 000 000
Chuť 1 000
Čich 100 000
Po přepočítání těchto průměrných hodnot tak,
že můžeme říci:
Na 15 milimetrů vědomí (skořápka)
připadá 11 kilometrů podvědomí (oceán).
Norretranders také ukazuje,
že hlavním úkolem vědomí není
(jak se lidé dříve domnívali) vnímání
(registrování/ukládání) informací,
ale naopak vytřídění téměř všeho!
Z toho vyplývá,
že nesmyslné slabiky musí vést
k chybným křivkám přijímání vědomostí,
protože budou vyřazeny.
Přesto Ebbinghausovy křivky
po celá léta tvořily základnu
pedagogického působení.
Není divu, že většina učitelů dělá
přesně tu chybu jako laici na semináři,
když přemýšlejí o tom,
jak "se děje" učení
- a tím se dostáváme ke křivce učení.
Většina účastníků kreslí křivky,
jejichž linie probíhá více nebo méně
směrem nahoru.
V rámci výzkumu byly sledovány výsledky
více než 20 000 křivek zakreslených
účastníky seminářů.
Bylo přitom nepodstatné, zda kreslíte
"stoupání" strměji nebo méně strmě.
Jen cca 15 procent křivek obsahuje
rovná místa (podle hesla, že někdy
se člověku nedaří vůbec nic).
Zbývajících 5 procent zakreslených křivek
připadá na různé další možnosti
(i na těch několik málo lidí,
kteří VĚDĚT a UMĚT od sebe oddělují,
což je správné a důležité, jak hned uvidíme.
Vědět není totéž co umět
První věc je,
že musíme obě křivky od sebe oddělit,
poněvadž křivka vědomostí se "chová"
naprosto jinak než křivka pro jednání.
Křivka vědomostí popisuje data, fakta,
informace a zahrnuje vedle velké části
školských vědomostí veškeré vědomosti
o souvislostech, důležitých vzhledem
do různých oblastí našeho života,
teoriích o světě atd.,
tedy i vědomosti z knih (ale ne pouze je).
Také pojem "knižní vědomosti"
se navzdory internetu a multimédiím
ještě nějakou chvíli udrží,
poněvadž popisuje,
co se člověk od počátku písma
mohl naučit od druhých lidí,
kteří nebyli přítomni.
Zda je "knihou" hliněná destička,
sbírka papírů, svitek pergamenu
nebo elektronická "kniha",
je přitom nepodstatné.
Rovněž nehraje roli, zda tato "kniha"
nabízí pohyblivé nebo nepohyblivé obrázky
- v každém případě tu získáváme to,
čemu říkáme VZDĚLÁNÍ,
a sice cestou "knižních vědomostí"!
Vývoj vědomostní křivky nám hodně řekne,
je-li nám jasné,
že každé z těch vláken působí jako magnet,
atraktor na určitá hesla (témata) a
přitahuje jakoby magickou silou
nové informace.
Proto vidí filatelista,
který se dívá na novou známku,
během půl vteřiny více,
než-li my za několik minut.
Platí zde tedy,
co praví lidová moudrost:
Začátek je vždycky těžký!
Musíme dodat:
Ano, ale jen ten začátek!
Můžeme také říci:
Čím více toho už víme,
tím snadněji se učíme další věci.
Musíme ovšem doplnit:
Čím více toho už víme,
tím snadněji se učíme další věci.
A sice k této oblasti vědění
(k tomuto tématu).
Proto jsou všechny křivky
přijímání vědomostí vždy exponenciální:
navázat první vlákna je strašně těžké,
pak je to už jen trošku pracné,
pomalu je to docela únosné a
pak jednou přijde chvíle,
kdy to začne být zábava.
V mnoha předmětech ve škole
většina žáků bohužel tento okamžik
pravé radosti nikdy nezažila,
proto si mylně myslí,
že další učení musí zůstat
namáhavé a otravné,
tak jak to pro ně bylo na začátku křivky...
Jen u našich koníčků,
zájmů nebo v oblastech,
v nichž jsme získali velkou zběhlost,
přesně víme,
že se dnes za dvě hodiny
naučíme daleko více
(rychleji a snadněji!)
než zpočátku za celé měsíce!
Může nám něco dát jeden den semináře?
Zde narážíme na jeden
z nejméně pochopených "seminárních efektů":
jednodenní seminář nemá účastníka dovést
od nuly ke sto procentům,
to žádný seminář nedokáže.
Na to potřebuje předběžnou
nebo následnou péči nebo
hned déletrvající kurz.
Ale když si seminář lidi "přebírá" tam,
kde už jsou, na určité úrovni,
a odtamtud si je odvádí dál a
ukáže jim určité souvislosti,
které jsou pro ně nové,
a pár rad, triků a grifů,
jak se věci dají dělat lépe,
pak jediný takový den
může člověku dát nesmírně mnoho.
Čím výše se už nalézá bod
na vaší křivce učení k tématu semináře,
tím větší z něj budete mít užitek.
Jestliže se tedy jednodenní seminář
týká vašeho života,
můžete si z něho "vzít" daleko více.
Jde-li o aspekty,
které jsou takříkajíc žhavé,
protože je používáte den co den
(od rozvržení času, přes paměť
až ke své pracovní činnosti, investicím atd.),
může mít takový seminář pro vás cenu zlata, ba i větší.
Někteří by to rádi popřeli,
přičemž kritikové v této oblasti čirou náhodou
často sami nabízejí semináře několikadenní!
Podobně některé odborníky,
ale i psychoterapeuty velice rozruší,
když někdo lidem ukazuje,
jak si s určitým problémem mohou poradit
bez odborníka či terapeuta
(autonomně a na vlastní odpovědnost).
No, dobře ...
Zde si to můžete vyzkoušet v praxi >>>
Autor zpracoval z dosavadních vědeckých poznatků